Reportáž z 29. Třebíčského kouření: Když čas plyne pomaleji

V sobotu 8.11. ráno jsme vyrazili do Třebíče, kam jsme dorazili po 11 hodině. Zámek, ve kterém se tradiční soutěž konala, měl v podzimním světle zvláštní, až hřejivou atmosféru, která byla podpořena setkáním dýmkařů z celé republiky. Po vstupu do sálu - bývalé konírny - vyzdobeného fotkami z minulých ročníků třebíčské soutěže, mě uvítalo voňavý kouř linoucí se z mnoha zapálených dýmek naplněných rozličnými tabáky. V sálu probíhaly finální přípravy, zdravení starých i nových známých a debaty nad nabízenými dýmkami českých pipemakerů (např. Petra Nováka, u kterého jsem neodolal a pořídil si nádhernou dýmku), tabáky a připravenými cenami. V přilehlých prostorách kavárny se většina soutěžících zároveň občerstvovala, ať už výborným obědem - řízkem s bramborovým salátem - nebo čepovaným pivem Bernard. Oboje bylo za příznivé ceny. Možné bylo také se zakousnout do něčeho menšího nebo sladkého z nabídky přilehlé kavárny.

Předstartovní klid, který vlastně klidem vůbec není

Po společném focení na nádvoří se všichni přesunuli do sálu. Usadili jsme se ke stolům, přípravy pokračovaly rozdáním "startovních balíčků" - dvou sirek, soutěžního tabáku Briarwood Black Ember, dusátka a čistého papíru. Souběžně probíhaly u jednotlivých stolů debaty o taktice. Pokaždé někdo přemýšlí, že na to půjde jinak, ale když soutěž začne, většina sklouzne do vlastních osvědčených postupů. Pravdou je, že naplnit soutěžní billiardku tak, aby hořela rovnoměrně a dostatečně pomalu, je tak trochu alchymie – a i když ji člověk trénuje, stejně do poslední chvíle neví, co v dýmce soutěžní tabák provede.

Když se čas natahuje

Poslední výdechy nervozity, poslední úprava tabáku před časovým limitem. A pak už jen ticho rušené jen škrtáním zápalek a prvními potáhnutími kouře. 
Tabák to letos opravdu nebyl jednoduchý, ze začátku pálil a díky vlhkosti poměrně mnoha soutěžícím močkoval. Nešlo tedy o jednoduchý kouř. Postupem času odpadávali jednotliví soutěžící, nakonec se časy nejlepších přehouply přes hodinu a půl. Všichni udržovali férovou, přátelskou atmosféru – přesně tu, pro kterou se na tyhle soutěže jezdí.

Vítězem letošního 29. Třebíčského kouření dýmky se stal Jura Janků (Valašský Fajfklub) s časem 1:39:20, následovaný Petrem Vobořilem (SPC Prachatice) s časem 1:32:50 těsně před Aloisem Pospíšilem (Dýmal klub Nový Malín) s časem 1:31:25. Na čtvrtém a pátém místě se umístili Jan Vodička a Michal Hubacz PC Dýmka.net (1:20:27) 

Soutěžící prokázali, jak se dá spojit technika s trpělivostí, a hlavně s tím správným dýmkařským klidem, který se nedá naučit – ten musí přijít zevnitř.

V průběhu kouření, tak jak postupně dýmkaři "odpadali" se rozběhly debaty nad vlhkostí tabáku, o tom kdo příliš nacpal a kdo se nechal ukolébat zdánlivě pěkné hořícím žhavým uhlíkem. Zámek v Třebíči tomu dodával historickou kulisu – jako bychom seděli v prostorách, kde se podobné rituály konaly už stovky let před námi.

Celou soutěž v pomalém kouření charakterizovala skvělá atmosféra. Ta pravá dýmkařská atmosféra není o spěchu, o stresu ani o soupeření. Je o tom, že se člověk potká s kamarády a při soutěžení se člověk nesoustředí na svět kolem, ale jen na malý, doutnající kousek tabáku.

Závěrem se sluší poděkovat za opakovaně skvělou organizaci a prostředí  třebíčské soutěže. Zázemí, atmosféra i průběh soutěže byly jako vždy na vysoké úrovni. A pokud měl někdo pocit, že čas běží příliš rychle, v Třebíči se na chvíli zastavil.

A co mě těší nejvíc je vědomí, že ať už skončíte na prvním nebo posledním místě, z Třebíče si vždy odvezete dobrý pocit z příjemného setkání v nádherném prostředí a chuť se zúčastnit i dalšího ročníku Třebíčského kouření. A pozor - za rok to bude již výroční 30. ročník této skvělé soutěže!

P.S. Za fotky děkujeme Zdeňce Pšeničkové a Martinu Štěpánkovi